Středisko výchovné péče Č. Budějovice

HISTORIE
..................................................................................................................

Středisko výchovné péče (dále jen „SVP“) bylo zřízeno správou regionálního školství MŠMT ČR  s účinností od 1. 9. 1996 jako samostatná součást Výchovného ústavu pro děti a mládež Šindlovy Dvory - České Budějovice (dále jen „VÚDM“).
Již od počátku realizovalo SVP ambulantní formu péče a částečně také internátní formu péče, kterou poskytovalo pouze chlapcům v rámci možných prostorových i personálních podmínek VÚDM (za úplatu). Ve hře byla i možnost zabezpečit pobyt jinými způsoby - po dohodě s jinými specializovanými pracovišti (například Diagnostický ústav /dále jen „DDÚ“).
Svou činnost realizovalo SVP již ve vybudovaných prostorách uvnitř VÚDM (především ve vztahu k internátní péči) a také v nově zřízených podmínkách v objektu Domu dětí a mládeže České Budějovice (dále jen „DDM“) na adrese Vltavské nábřeží 5 v Českých Budějovicích (tzv. Lannova loděnice - dále jen „Loděnice“) - ambulantní forma péče.

Prostory v Loděnici zajišťovala nájemní smlouva mezi VÚDM - SVP a DDM, v rámci které SVP od 1. 11. 1996 využívalo necelých 126 m2 vnitřních prostor.  Obě strany se dohodly na symbolickém nájemném 1 Kč ročně po dobu pěti let. (nová nájemní smlouva byla uzavřena 1. 12. 2001 na dobu 10 měsíců, tedy do 30. 9. 2002, již Jihočeským krajem, zastoupeným RNDr. Zahradníkem a VÚDM - SVP za mnohem méně výhodnějších podmínek: nájemné bylo stanoveno na 1 400 Kč/m2, celkem tedy činil měsíční nájem 14 696 Kč /za 10 měsíců činil nájem celkem 176 358 Kč)

Personální zajištění SVP bylo plánováno v počátcích následovně:

  • Vedoucí SVP
  • Speciální pedagog - etoped
  • Speciální pedagog - etoped
  • Sociální pracovnice
  • Psycholog



Tento stav měl být dosažen 1. 1. 1997, nicméně již se pomalu plánovalo další rozšíření týmu (při dořešení azylové a internátní péče) o dva vychovatele a jednoho učitele (při zachování SVP jako součásti VÚDM).
V oblasti organizační bylo v prvních zhruba dvou letech fungování SVP hlavním cílem zabezpečit rozšíření o odloučené pracoviště ve Strakonicích a o lůžkovou část k poskytování odpovídající internátní péče.  Strakonická pobočka zahájila svou činnost 3. 10. 1998  objektu bývalé Mateřské školy v Ellerově ulici čp. 160.

Pro potřeby internátní péče se povedlo zajistit prostory v objektu Pedagogického centra České Budějovice na adrese Hlinsko 49 (celková výměra necelých 205 m2 - ložnice, třída, vychovatelna, sklad, kriz. Lůžka, kklubovna a soc. zařízení), kde byla lůžková část SVP zprovozněna 26. 4. 1999.

Od 1. 10. 1999 byla rozšířena internátní část v Hlinsku i o pobyty o víkendech, což mělo za následek nárůst počtu zaměstnanců - tým rozšířil jeden vychovatel, jeden pomocný vychovatel a administrativní pracovnice (na půl úvazku).
V této době tak provoz SVP probíhal na třech pracovištích - v Loděnici, na odloučeném pracovišti ve Strakonicích a v internátní části v Hlinsku.
Přelom tisíciletí přinášel nejen obavy z Y2K, ale na psychiku zaměstnanců měly vliv i nejasnosti ohledně budoucího legislativního určení existence SVP.

květnu 2000 přišel ze strany Pedagogického centra požadavek na získání prostor (celé jedno podlaží), které doposud využívalo středisko pro potřeby internátní péče. V této době tak přišel návrh (ze strany Školského úřadu v Č. Budějovicích a i ze strany samotného Pedagogického centra) na využití náhradních prostor v DDÚ, kde by tak mělo, dle tehdejšího ředitele Školského úřadu, vzniknout komplexní pracoviště s preventivně výchovným (SVP) a diagnostickým úsekem (DDÚ), vše v jedné budově. V prosinci téhož roku přišla z MŠMT odpověď, kde toto umístění náměstek ministra podmínil naprostým oddělením provozu SVP od DDÚ, včetně zajištění vlastního vchodu a adekvátního vnitřního prostorového uspořádání a také souhlasným stanoviskem tehdejšího ředitele VÚDM (k čemuž nedošlo).
Mezitím se kolektiv zaměstnanců střediska potýkal s nárůstem počtu klientů, který byl ve školním roce 2000/2001 následující - v evidenci strakonické pobočky bylo 45 klientů, ve středisku v Českých Budějovicích pak 105 klientů, internátní částí prošlo v průběhu tohoto školního roku 39 klientů.

V roce 2001 byla odeslána na MŠMT žádost o financování investiční akce - nový objekt internátní péče v ulici Puklicově v Českých Budějovicích.

Vše pak nabralo rychlý spád a již začátkem školního roku 2001/2002 došlo ke stěhování lůžkové části z Hlinska do Puklicovy ulice v Českých Budějovicích  (celková výměra 268 m2 - I NP: kuchyňka, oddělené WC pro dívky a zaměstnance, třída, klubovna a kancelář, II NP: tři ložnice, vychovatelna, izolace, úklidová místnost a oddělené WC pro chlapce a učitele)! Stěhování proběhlo velmi rychle, objekt ještě ani nebyl zcela připraven a díky nezbytným úpravám musel být třítýdenní odklad zahájení provozu. Samotný provoz lůžkové části byl obnoven 24. září 2001, a byť nový objekt lépe vyhovoval provozu internátní části, kladl zvýšené nároky na zaměstnance (vychovatele), kteří v rámci zajištění režimových činností (stravování, terapeutické skupiny) museli s dětmi stále někam docházet. Dále se také podíleli na správě a údržbě budovy i celkem zpustlé zahrady… V Puklicově ulici pak fungovala jedna výchovná skupina osmi chlapců (výjimečně bylo možno umístit i děvčata), většinou ve věku od 12 do 15 let. Zde se o výchovně-vzdělávací činnost staraly dvě denní vychovatelky, dva noční vychovatelé a také jeden učitel, který zajišťoval výuku v jedné třídě. S tímto pomáhali také kolegové z ambulantní části, kteří dle potřeby docházeli z Loděnice (etoped, psycholog).

Mraky nad setrváním ambulantní části střediska v objektu Loděnice, se začaly stahovat v roce již na konci roku 2001, kdy skončila předchozí pětiletá smlouva, uzavřená při samotném vzniku střediska na symbolickou 1 Kč, která již nebyla obnovena. Došlo pouze k jejímu prodloužení o 10 měsíců, ovšem již za výrazně horších podmínek, přesněji na částku 176 358 po tuto dobu - tedy od 1. 12. 2001 do 30. 9. 2002.

Bylo zřejmé, že tento problém bude nutné vyřešit a středisko tak opět bylo v pozici, kdy muselo hledat nové prostory pro svou činnost. Hned od začátku roku 2002 tak probíhala různá jednání o možnosti získání objektu v Dukelské ulici v Českých Budějovicích a umístění internátní a ambulantní části do společného prostoru.

   

Vlastníkem budovy byla Česká školní inspekce Praha, která s navrhovaným využitím souhlasila a byla ochotná budovu přenechat z důvodu její nepotřebnosti pro své potřeby. Také ministerstvo školství přislíbilo, že se budou řešením této situace zabývat. V objektu internátní části v Puklicově ulici tak již nedošlo dalším úpravám zahrady nebo k vybudování dílny, čekalo se…
V létě roku 2002 zasáhla České Budějovice velká povodeň.

Školní rok 2002-2003 tak začal pro mnoho zaměstnanců již v polovině srpna, kdy bylo nutné pomáhat při likvidaci následků povodně v Loděnici, zejména s odklízením nánosů bahna z celého přízemí ambulantní části. Nebyla to však jediná potíž, která středisko čekala, neboť začátkem školního roku se musela ambulantní část přestěhovat do objektu internátní části v Puklicově ulici, kde tak zaměstnanci, ale i klienti střediska, fungovali ve velmi ztížených podmínkách.
Provizorium však netrvalo dlouho, neboť 1. listopadu 2002 byl středisku předán objekt v Dukelské ulici v Českých Budějovicích! V těchto prostorách pak byla od ledna 2003 obnovena ambulantní část (v patrové budově, stále ještě v původním neopraveném stavu, sídlila ambulance v patře, přízemí bylo prázdné). Od ledna byla také naplněna kapacita internátu v Puklicově ulici.
Ve školním roce 2002/2003 byl systém péče o klienty obohacen mj. páteční komunitou, kterou vedla psycholožka a etoped, za spoluúčasti učitele, nechyběly ani obě vychovatelky. I přes dlouhodobě omezený provoz střediska došlo opět k nárůstu klientů a ve školním roce 2002/2003 byl evidován nejvyšší počet od doby vzniku - přesněji 125 klientů (z toho 34 internátních)!
Školní rok 2003/2004 byl poznamenán v jeho úvodu nejen změnou názvu celého zařízení, kdy dosavadní název Výchovný ústav pro děti a mládež a Středisko výchovné péče pro děti a mládež, České Budějovice, Šindlovy Dvory 25, nahradil název Dětský domov se školou a Středisko výchovné péče, Šindlovy Dvory 25, ale také dalším stěhováním, tentokrát internátní části z objektu v Puklicově ulici do objektu v Dukelské, který ale stále teprve čekal na svou rekonstrukci. Ta započala na jaře roku 2004 a měla být skončena před začátkem školního roku 2004/2005. Nicméně nakonec trvala od června až do října a byl to další faktor, který narušil nadcházející školní rok.

   

   

Celý školní rok 2004/2005 fungovalo středisko ve formátu ambulance a jedné skupiny internátního pobytu, nicméně již v nově zrekonstruovaném objektu, který byl předán do užívání v listopadu 2004.

  

  

Slavnostní předání proběhlo o zhruba půl rok později, v červnu 2005, za účasti zástupců města České Budějovice, novinářů a veřejnosti.
   

  

 

Poskytované služby a jejich rozsah se měly na začátku školního roku 2005/2006 měnit - měla být otevřena také druhá výchovná skupina.
Ještě předtím ale došlo, v historii střediska, k další významné změně. S účinností od 1. září 2005 totiž MŠMT rozhodlo o sloučení Dětského domova se školou a Střediska výchovné péče s DDÚ! Nově se tak celé zařízení jmenovalo Dětský diagnostický ústav, dětský domov se školou, středisko výchovné péče, základní škola a školní jídelna, Homole 90. Na DDÚ tak počínaje dnem 1. 9. 2005 přešla všechna práva, povinnosti a závazky příspěvkové organizace slučované.
Očekávané otevření také druhé výchovné skupiny proběhlo od listopadu 2005. Od té doby tak funguje středisko v podobném formátu a s podobným rozsahem služeb až doposud.